Zastávka č.3: U mlýna
Vodní mlýn Hlemýždí č. p. 24
Původ tohoto mlýna není doposavad jasný, prokazatelně však stál již v 18. století. Jednalo se zřejmě o převážně dřevěné budovy. Jejich rozložení z větší části respektují dodnes stojící pozdně klasicitní zděné stavby. Na rozdíl od mlýna č. p. 24 zdejší stavebník – Karl Semsch, vybudoval mlýnici jako samostatnou část. Kolem nepravidelného dvora byly seskupeny hospodářské stavby a v jižní části obytný objekt s polovalbovou střechou. Kolmo na něj pak navazovala velká třípodlažní obdélná mlýnice se sedlovou střechou, při jejímž jižním štítě stála přístavba zděné lednice pro vodní kolo na spodní vodu. Voda přitékala na kolo dlouhým náhonem na pravém břehu Panenského potoka, jehož mohutný zářez je dodnes patrný (původní šířka byla 6 m, hloubka 1, 65 m). Při regulaci potoka ve dvacátých letech 20. století bylo původní meandrující koryto narovnáno a v souvisloti s tím prodloužen náhon a vystavěn nový jez.
Zařízení mlýna, který patřil až do 2. světové války rodině Semschů, sestávalo zprvu z typické sestavy dvou kamenných mlecích složení a jednoho špicovacícho složení (to bylo určeno k odstranění špiček zrn). Na počátku dvacátých let 20. století podnik přebudoval Karl Semsch na velký válcový mlýn. Mlýnice byla zvýšena o další podlaží, zcela byla přebudována pohonná jednotka a pořízeno nové moderní zařízení. Vodní kolo o průměru 5, 1 m a šířce lopatek 1, 22 m bylo nahrazeno dvojitou Francisovou turbínou o výkonu 29, 4 HP, umístěnou v novém turbínovém domku. Z vybavení zde postupně začaly pracovat moderní stroje na čištění obilí, tři válcové stolice na mletí obilí nebo míchačka na semletou mouku. Objekt po dalším rozšíření ve 2. polovině 20. století jako jeden z mála mlýnů v širokém okolí funguje dodnes.
